30 Čert dítětem

     Byl bohatý sedlák a selka. Měli ve vsi nejlepší statek, jenž stál na návrší a hrdě vypínal svůj bílý štít nad chudé a malé chaloupky ostatních vesničanů, Malovanými vraty se vcházelo do postranního dvora, na němž se hemžilo hojně drůbeže, kachen a hus. Ve stáji řehtali koně a bučel četný dobytek. V ovčinci bečely ovečky, ve chlévě chrochtala prasata.
     Ke statku patřila nejlepší pole, kusy lesů a rozsáhlé plochy luk a pastvišť.
     Hospodář byl mladý, statný muž, jenž dokonale rozuměl svému hospodářství a dohlížel přísně na čeledíny, aby vykonávali svou práci. Hospodyně zase rozkazovala děvečkám a tak majetek zkvétal a množil se, takže celá vesnice jim záviděla.
     Avšak přece úplně spokojení nebyli, neboť neměli žádných dětí. Toužebně si jich přáli. Že několik let konečně se jim narodil synáček.
     Bývalo tak u nás zvykem, že matička musila ležeti s novorozeňátkem do dne křtu a dávati na ně pozor, aby je někdo cizí neviděl. Proto se postavila postel do kouta, na strop se zavěsila plachta, která splývala dolů a zakrývala matičku a děťátko před zraky každého, kdo nevolaný do světnice vešel.
     Hospodář nařídil, aby ke křtinám služky napekly koláče, vydrhly podlahy a uvedly celé stavení do pořádku. Pak šel ke své ženě a chlapečkovi, potěšit se s nimi. Děťátko spalo v červeně pruhované peřince a rodiče se radili, jaké jméno mu na křtu dají.
     Najednou povstal na dvoře křik. Hospodář rychle odešel ven, aby zvěděl, co se tam stalo. Kuchařky s děvečkami nechaly práce a vyběhly na práh stavení. I selka vstala a šla se podívat. Pasáci se tam hádali. Najednou si vzpomněla, že neměla od dítěte odcházeti a kvapně se vracela do světnice. Odhrnula plachtu, avšak na posteli leželo místo jejího dítěte dítě cizí, což dobře poznala. Nemohla pochopiti, jak se to stalo, kam se synáček poděl, a kdo jí tam přinesl toto dítě. Nikoho neviděla vcházeti, ani odcházeti a okna v koutě nebylo.
     Vrtěla nad tím udiveně hlavou a pak zavolala muže. Radili se spolu dlouho a konečně se rozhodli, že si je nechají a vychovají, jako by bylo jejich vlastní.
     Příštího dne je vezli v kočáru do kostela ke křtu. Pak sezvali všechny sousedy a sousedky k hostině, na níž se jedlo a pilo na zdraví budoucího dědice statku.
     Dítě bylo zdravé i silné a rostlo jako z vody. Přišlo do věku, kdy jiné dítky vyslovují první slova a staví se na nožky. A z jeho ústeček kromě pláče neslyšel nikdo ani hlásky a rodiče marně čekali, že se posadí nebo postaví. Leželo jen pořád na peřince, kopalo nožkami a hrálo si ručkama. Bylo mu již šest let a ještě nemluvilo, ani nechodilo.
     Matičku i tatíčka přešla trpělivost a přemýšleli, co budou s dítětem dělati. Jednoho dne řekl sedlák své ženě: „Jdi k panu faráři a popros ho o radu, co máme s ním dělati.“
     Tak se selka vybrala k panu faráři a vyprávěla mu o svém dítěti. Panu faráři se to nelíbilo. Dal jí kadidlo, svěcenou vodu a proutky do kolečka stočené a řekl: „Jak přijdete domů, položte ty tři věci do jizby na dlaždice a rozdělejte malý ohníček! Potom roztlucte dvacet čtyři čerstvá vejce, ale dejte pozor, abyste je roztloukla na dvě rovné polovice! Do skořápek nalijte vody a postavte je na oheň tak, aby v nich voda vřela! Vy se dívejte klíčovou dírkou, co se stane!“
     Selka přišla domů a ihned všechno schystala. Rozbila nadarmo kopu vajec, než se jí podařilo skořápku rovně rozpoltiti. Kadidlo, svěcenou vodu a vázanku prutů položila uprostřed na podlahu. Pak rozdělala malou hranici, postavila na ni skořápky, nalila do nich vody a udělala ohníček. Dítě spalo v kolébce.
     Odešla do síně a klíčovou dírkou se dívala dovnitř. Ohníček hořel vesele a voda ve skořápkách vřela. Najednou z kolébky vyskočí dítě, nahlédne do skořápek a praví: „Jak jsem starý čert, tak jsem ještě neviděl v takových hrnečkách vodu vařiti.“
     Vrazilo do dveří, div že selku neporazilo a zvolalo: „ Že jsi se mnou dobře zacházela, tak se i tvému dítěti dobře dařilo.“ Ztratilo se a nezbylo po něm ani památky.
     Selka vešla do světnice a na kolébce ležel její spící synáček. Byl veliký jako šestileté děti a když se probudil, skákal a dováděl, že se rodiče štěstím rozplývali.
     
     napsala H.Salichová