34 Vánoce skřítků

     V bezpečné skrýši  pod starou borovicí žili tři věrní kamarádi-skřítkové“ Ťup, Ťap, Tip. Vy byste je, děti, za nic na světě nenašly, neboť skřítkové jsou tak malincí, že by se jich na vaši dlaň vešlo několik set. Kdybyste se však na ně podívaly drobnohledem, který, jak se říká, dělá z komára velblouda, poznaly byste, že skřítkové jsou mužíčkové s vousy na bradě, veselí a pokojní obyvatelé lesních zášeří. Nikomu nikdy a nikde neublíží a kde mohou, rádi přispěchají ku pomoci droboučkým obyvatelům lesa: mravenečkům, broučkům a červíčkům, kteří jsou také rádi na světě, ale tuze často jde jim o život. Skřítkové Ťup, Ťap a Tip žili pohromadě už hezky dlouho a ještě ani jednou nevypukla mezi nějaká různice, neřku-li hněv nebo šarvátka. Ťup ve společném obydlíčku vařil, Ťup dělal krejčího, ševce, truhláře a vůbec se pletl všem řemeslníkům do jejich oboru. Nejmladší Tip hledal ve všech lesních skrýších poklady – ne zlaté dukáty nebo drahokamy, nýbrž poklady pro žaloudeček, aby Ťup měl co vařit a tři zažívací ústrojí nepocítila hladu.
     Naší svorné trojici náramně chutnaly výrobky Ťupova kuchařského umění a nikdy si nestěžovala na špatné trávení či bolesti žaludku.
     Na zimu sháněli zásoby všichni tři a nanesli jich tolik, že se ve své chaloupce nemohli hnedle ani otočiti. Ale jistota je jistota a skřítkové nechtěli ani pomyslit, že by mohli někdy zakusit hladu. Dokud nepřišla bílá paní, krutá Zima, a byly hezké dni jeseně, besedovali skřítkové ve volné chvíli venku před svojí chaloupkou a těšili se, jak budou slaviti vánoční svátky. V chaloupce již mají ve všech koutech hraničky polínek, pěkných smolných a suchých, ve všech poličkách plno zásob dobrého živobytíčka a ve sklípku hezké soudečky, plné sladké, zdravé šťávy jalovcové bez alkoholu, který mysl mate, motá a zdraví ukrádá. Naši skřítkové se radovali z vánočních svátků jako malé děti a dávali jeden druhému pod stromeček dárky, jako činí velcí lidé sobě i svým dětem. Jakmile zafoukal mrazivý severák, zvěstující první chumelenici sněhových vloček a Meluzina se rozplakala nad opuštěnými hnízdečky lesních zpěváčků, skryli se skřítkové ve svém obydlí, dobře ucpali dveře i okénka chmýřím, z jara nasbíraným, zatopili v kamínkách. Ťup vařil chutné polívčičky, Ťap šil, řezal, spravoval a Tip udržoval v domácnosti vzornou čistotu. Na nástěnném kalendáři počítali a zatrhávali dny, které je dělily od Štědrého večera a ve sklípku ošetřovali hezounký vánoční stromeček, který si každoročně o Štědrém dni roztomile vystrojili.
     Konečně nadešel toužebně očekávaný čas vánočních svátků, o nichž básník praví, že jsou „věčně milá slavnost dětí, věčně krásné vánoce“, ale neví, že i skřítkové oslavují návrat památky příchodu všelidské lásky a soucitu na tento svět, že i pro ně „vyšla hvězdička nad Betlemem, září svou zjasnila celičkou zem…“ Ťup, Ťap a Tip se svátečně ustrojili, na stůl dali čistý, bílý ubrus, postavili ve stříbrných svícnech tři velké svíčky a kolem nich kuchař rozestavil talíře, misky, sklenky a položil ubrousky, nože, lžičky a vidličky. Vánoční stromek skvěl se v jednom vyprázdněném koutku světničky v plné slávě. Bylo na něm množství svíčiček, rozmanitých cetek, stříbrných pavučinových nitek, cukroví, vlastní Ťupovy výroby, a všelijakých jiných roztomilých ozdůbek. Na špičce stromku zářila nejkrásnější světluška z lesa, jež byla přes letošní zimu milým a vzácným hostem v chaloupce skřítků, a plnila světničku čarokrásným světlem jako nejlepší žárovka. Pod stromkem ležely dárky, mezi nimiž nechyběly ani dárečky pro Světlušku.
     Když nastal čas večeře,zazpívali skřítkové hezkou vánoční píseň: „Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet´ nám, radujme se…“ a hned po ní zanotovali koledu: „Veselé vánoční hody, zpívejme bratří, koledy, o tom, co se vskutku stalo, že se lidem narodilo děťátko…“ Potom si přáli vespolek šťastných a veselých svátků vánočních a také Světlušce přáli všeho nejlepšího. Světlušce se nechtělo z vršku stromečku, rozzářila se radostným vzrušením a zazpívala líbezným hláskem: „Na nebesích hvězdička vychází, že se nám narodil Syn boží. Narodil se ve veliké chudobě, neměl než dva andělíčky při sobě. Tři andělé překrásně mu zpívali, to hezounké Jezulátko vítali.“
     Skřítkové Světlušku tak dlouho prosili, aby šla s nimi ke navečernímu stolu, až svolila a tak zasedly čtyři osobičky, zářící štěstím a spokojeností, k znamenité večeři, při níž měly vše, co hrdlo ráčilo. Ťup byl tuze pochválen za to, že dovede tak dobře vařiti a když se všichni dosyta najedli a sladkými doušky jalovcové šťávy zapili, Světluška opět vylétla na špičku stromečku a milí skřítkové šli spát do svých postýlek. Nežli usnuli, blaženě se usmívali a tiše si povídali, jaký krásný večer zažili. Světlušce se chtělo spát, protože zhasla svoje čarovné světýlko, a řekla skřítkům“ „Dobrou noc, spěte sladce!“ Skřítkové hezky poděkovali a řekli: „Totéž ti přejeme,“ a potom bylo v chaloupce ticho, ticho až do božíhodového rána…
 
     napsal J. Kubička