37 Jak švec naučil krávu čísti

     Byl jednou jeden lakomý švec, který si koupil za nalakocené peníze na trhu v městě krávu. Vesele ji hnal domů a těšil se již na velké krajáče mléka, které mu nadojí. Celou cestu počítal, kolik za mléko utrží. Když ukázal krávu ženě, měla z ní velikou radost a protože i ona byla lakomá a skoupá, i ona v duchu počítala kolik peněz uloží.
     S veselou myslí uvázala krávu ve chlévě a spokojeně šli opět po své práci. Sotva se oba zabrali do práce, ozvalo se z chléva: „Búúú, búúú!“
     Švec vyhlédl oknem na zahradu, kde žena plela len a ptal se: „Co tu krávu čert bere? Proč bučí?“
     „Nevím. Snad se jí stýská; až si zvykne, přestane,“ odvětila žena a sklonila se ke své práci.
     Také švec zasedl za verpánek a dal se znovu do díla. Ale kráva bučeti nepřestala.
     Po chvilce volal švec znovu na ševcovou: „Slyšíš? Té krávě přece něco chybí. Pořád bučí. Co je jí?“
     „Co by jí chybělo? Má radost z čistého chléva,“ odbyla ho ševcová.
     To ševce uspokojilo a usednuv k práci, o krávu se již nestaral. Ta bučela celý večer, celou noc.
     „Poslouchej,“ povídá ráno švec ženě, „té krávě se něco děje, proč by celou noc bučela?“
     „Co by jí bylo. Nic jí není. Je to asi takové rozmazlené stvoření. Jen ji nech, přejde ji to,“ odbyla ho zase žena.
     „Měli bychom se někoho zeptat,“ nedal pokoje švec.
     „Každý se ti vysměje,“ odbyla ho žena.
     Vtom šel okolo chalupy potulný chasník. Jakmile ho švec zahlédl, napadlo ho, aby se ho zeptal, proč kráva bučí. Nevídáno, když se mu ten cizí chasník vysměje.
     „Hej, příteli,“ volal naň z okna, „nevíš, proč naše kráva tolik bučí?“
     Chasník se usmál a povídá: „Má hlad!“
     „Nemožno!“ ohradil se lakomý švec.
     „Tak se chce asi učit číst!“ usmál se chasník.
     Švec mu poděkoval, obrátil se k ženě a povídá: „Musíš do města pro čítanku!“
     Ale lakomá ševcová odvětila: „I to tak! Škoda peněz, máme tu staré kalendáře. Vyber nějaký silný a dones jí jej do chléva! Když chce číst, ten jí také postačí. Čtení je tam dost!“
     Švec poslechl. Vybral nejsilnější kalendář, zanesl jej krávě do chléva, položil jej do žlabu a povídá: „Tu máš, straka, čti si, čti!“ Potom spokojeně odešel.
     Celý den se ozývalo z chléva: „Búúú, búúú, múúú, múúú,“ a švec se ševcovou měli radost, jak to jejich krávě jde.
     Druhého dne však krávu neslyšeli. I zaradoval se švec a povídá ženě: „Vidíš, už je spokojena – už si všechno přečtla.“
     „Ta bude chytrá,“ zaradovala se žena a pospíšila s mužem do chléva. Ale jaké bylo jejich uleknutí, když našli krávu v chlévě nataženou a mrtvou.
     Tak naučil lakomý švec krávu číst.
   
     napsal R.V. Bramský