Aronie černá

    Černý jeřáb, černoplodý jeřáb, tak bývá často nesprávně označována aronie černá, arónia čierna (Aronia melanocarpa (Michx.) Ell.) z čeledi růžovitých (Rosaceae). Někdy je též uváděna pod názvem temnoplodec černoplodý. I když se v mnohém aronie podobá jeřábu obecnému, jarabina vtáčia (Sorbus aucuparia L.), pocházející z téže čeledi, přesto je to botanicky čistý druh. S jeřábem je pouze vzdáleně příbuzná. Ačkoliv podle novější botanické klasifikace tvoří aronie samostatný rod, je v klasickém smyslu pouze sekcí rodu Sorbus, kde se předmětný druh označuje jako Sorbus melanocarpa Ell. (= S.nigra hort.). Mezi další druhy sekce Aronia patří A. arbutifolia (l.) Ell. a A. prunifolia (Marsh.) Rehd.
     Původ této rostliny sahá do východní části Severní Ameriky, kde zabírá značné území. Areál výskytu se táhne v pásmu od jezera Ontario, až po jižní výběžky poloostrova Florida. Samotné pěstování je rozšířeno zejména v Sovětském svazu v oblasti pohoří Altaje a v okolí Leningradu. Postupně se začíná s introdukcí v evropské části SSSR, na Uralu, v západní Sibiři.
     Je to opadavý stromek nebo keř., který dosahuje výše 1,5 až 2,5 m. Listy jsou střídavé, nedělené, podlouhle elipčité, asi 4 až 8 cm dlouhé. Bílé až narůžovělé květy, složené v nevelké chocholíky, se objevují v dubnu. Plodem je černá malvice, která vydrží na keři až do prosince.
     Z jakého důvodu si právě aronie černá zasluhuje takovou pozornost? Hlavní příčina spočívá v tom, že plody obsahují pro lidský organismus velmi cenné látky, hlavně sacharidy, polysacharidy, třísloviny, organické kyseliny, barviva typu karotenoidů a antokyanů. Byl v nich zjištěn také vysoký obsah flavonoidů. Společně s vitaminem C, který zde byl prokázán v poměrně značném množství, potencují celkový účinek. Plody jsou bohaté na celý komplex velmi důležitých mikroelementů, mezi něž náleží měď, molybden, bór, železo, hořčík a mangan.
     Obsahovými látkami zralých plodů se též zabýval prof. Hirvi z Finska. Celkem identifikoval 48 různých těkavých sloučenin, z nichž hlavní podíl tvořil benzaldehydkyanhydrin, kyanovodík a benzaldehyd. Toxické účinky nebyly zjištěny, neboť získané hodnoty se pohybovaly ve velmi nízkých koncentracích. Kromě toho byl ve šťávě nalezen trans-2-hexenal.
     Ze získaných poznatků vyplývá, že přítomnost jednotlivých komponent významně podmiňuje charakteristickou chuť plodů.
     Využití plodů, především však šťávy, je velmi pestré a mnohostranné. Experimentálně bylo zjištěno, že čerstvá šťáva snižuje krevní tlak u lidí postižených hypertenzní chorobou. U nemocných, jimž byla podána tato šťáva, se výrazně zlepšil celkový stav, spánek a pracovní výkonnost, byly odstraněny bolesti hlavy. Při této nemoci užívali pacienti třikrát denně 50 ml vylisované šťávy, a to půl hodiny před jídlem po dobu 10 až 30 dní.V případě potřeby byla terapie prodloužena na 50 dní. Z daných klinických pokusů bylo prokázáno, že užívání šťávy je velmi jednoduché a že preparáty jsou netoxické. Šťáva se také úspěšně osvědčila při arterioskleróze, při popáleninách, při stavech vyčerpanosti, při zvýšené tělesné námaze. Při nedostatku vitaminu C (hlavně v jarních měsících) se doporučuje preventivně užívat šťávu.
     Používání šťávy však není vhodné u vředové choroby žaludku a dvanáctníku, dále pak při zánětlivých procesech těchto orgánů.
     Aronie černá se uplatňuje i v domácnosti. Syrové plody se většinou nepoužívají, protože jsou poněkud trpké. Teprve sušením se částečně odstraní tato vlastnost. Usušené plody mohou nahradit běžně používané rozinky. Jinak se plody zpracovávají v různých úpravách na džemy, marmelády, sirupy, mošty, vína, likéry apod.
     Samotnou šťávu a plody uchováváme při teplotě 3 až 5 oC v uzavřených a před světlem chráněných nádobách. Proto bychom měli věnovat skladování patřičnou pozornost, aby nepřišly nazmar drahocenné látky.
     Tato pěstitelsky nenáročná rostlina je nejen velmi dekorativní, ale navíc vykazuje příznivé účinky na lidský organismus. Existuje totiž málo rostlin, u nichž je zastoupení jednotlivých složek v harmonické rovnováze. Proto by si aronie černá zasloužila větší rozšíření i u nás.    
 
          
(publikováno v časopise Naše léčivé rostliny 2/88, str.46)