Brusnice borůvka

​     Na území téměř celé střední a východní Evropy se běžně setkáváme na vřesovištích, rašeliništích, v mírně vlhkých až suchých jehličnatých lesích s rozsáhlými porosty brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus) z botanické čeledi brusnicovitých (Vacciniaceae). Lidé ji však znají spíše pod názvem borůvka, černá jahoda, černice, myrtovka aj.
     Rodové pojmenování pochází z latiny, kde „bacca“ nebo též „baccinium“ = bobule. Druhové označení „myrtillus“ = malá myrta, souvisí s nápadnou podobností s keříkem myrty.
     Rostlina byla známa již v dávné antice. Například věhlasný starověký učenec Plinius ji ve svém díle uvádí pod jménem Vaccinia. Zmínka o ní nechybí ani ve spisech Hippokrata, Galena, svaté Hildegerdy, Hieronyma Bocka.
     Ve středověku borůvková šťáva odstraňovala „shnilosti v ústech“, smíšená s mlékem „odnímala bolesti uší a činila krásnou pleť“.
     Humanistický vzdělanec Petr Ondřej Mathioli ve své lékařské knize tvrdí: „Černé jahody pojídají rádi rolníci, pastevci a děti a lesní ptáci. V některých místech dělají z černých jahod sirup, který prý má dobře činiti a prospívati žaludku, podobně jako sirup angreštový...“
     Citaci o borůvce nalezneme také u známého faráře a bylinkáře Kneippa, který píše: „... kdo trpí lehčím průjmem, ať rozkouše několik suchých borůvek, často se stane, že již tento nepatrný prostředek postačí...“
     Strauss zase doporučoval užívat klysma připravené z borůvek při katarech dolní části tlustého střeva.
     U mnohých autorů náležely usušené plody mezi oblíbená léčiva proti průjmům a nadměrné plynatosti jak u dospělých, tak i u dětí.
     Při zevním upotřebení, tj. ve formě odvaru, byly předepisovány při léčení hemoroidy, lupénky, vyrážek a ekzémů. Vodné výplachy potlačovaly zánětlivé procesy v dutině ústní a dále zlepšovaly hojení katarů nosohltanu.
     V průběhu druhé světové války pojídali piloti britského královského letectva v hojné míře borůvkovou marmeládu. Po její konzumaci se totiž u nich nápadně zlepšilo vidění v nočním šeru. Docházelo též k rychlejší přizpůsobivosti oka na světlo a tmu.
     Tento jev se stal předmětem vědeckého zkoumání. Mnohaleté usilovné bádání přineslo zajímavé výsledky. Skutečně se prokázalo, že borůvkové plody příznivě ovlivňují biochemické procesy, které probíhají v oku. Na základě těchto poznatků byly zavedeny do lékařské praxe nové perspektivní léky. Namátkou možno jmenovat DIFRAREL a DIFRAREL E. Prvý preparát obsahoval anthokyanová barviva získaná z borůvek β-karoten, neboli provitamin A. Naproti tomu v druhém přípravku byl kromě anthokyanů zastoupen ještě vitamin E (tokoferol). Oba hromadně vyráběné léky se používaly hlavně u degenerativních změn sítnice oka. Další terapeutické uplatnění nalezly při výskytu otoků, proleženin, lomivosti kapilár apod. Je zajímavé, že láky tohoto typu užívali kosmonauti před letem do vesmíru.
     Pro léčitelství mají též význam borůvkové listy, neboť se zjistilo, že jsou bohatá na glukokininy. Tyto sloučeniny snižují obsah cukru v krvi, a proto bývají někdy označovány jako tzv. „rostlinné inzulíny“. Bohužel s účinkem skutečného hormonu inzulínu se nemohou v žádném případě srovnávat. Při „cukrovce“ působí pouze podpůrně. Z toho důvodu tvoří borůvkové listy důležitou složku různých antidiabetických čajů.
     Jak již bylo uvedeno výše, jsou v plodech zastoupeny rozličné pigmenty, dále třísloviny, organické kyseliny, vitaminy. V listech převládají třísloviny, avšak jejich chemické složení je poněkud odlišné než v případě bobulí. Doprovodné látky reprezentují hlavně hořčiny a glykosidy.
     Sběr plodů - Fructus myrtilli - se uskutečňuje v červenci až v srpnu; listy - Folium myrtylli - se sbírají od května do října.