(Židovská národní pohádka)
 
     Žila byla chudobná vdova a ta měla pět dětí. Každé ráno chodila do práce. Děti zůstaly samy doma. Než odešla, nachystala jim jídlo a pak zavřela dům na zámek.
     Jednoho dne se žena vrátila z práce a děti ji přivítaly s pláčem. Vyprávěly jí, co se přihodilo. Když obědvaly, najednou vyběhlo zpod pece telátko a snědlo všechno, co měla maličká Sorela na talířku. Na druhý den se vše znovu opakovalo. Děti plakaly - bály se telátka. Ubohá vdova jim však nemohla pomoci, protože musela být celičký den v  práci.
     Jednou, když děti seděly kolem stolu, opět zpoza pícky vyběhlo telátko a začalo ujídat z talířku maličké Sorely. A tehdy se Sorela rozzlobila. Udeřila telátko lžičkou do hlavy. V ten okamžik se tele rozsypalo a zůstala po něm hrouda zlata. Když přišla vdova domů a uviděla zlato, zaradovala se, že je konečně navštívilo štěstí.
 
(přeloženo z ruštiny)