Citroník pravý

     Ve všech oblastech Starého a Nového světa se dnes ve velkém pěstuje citroník pravý (Citrus limon) z čeledi routovitých (Rutaceae).  
     Je to stálezelený, 3 až 6 metrů vysoký strom s nepravidelnou korunou. Ze silných, většinou trnitých větví vyrůstají elipsovité listy a nápadně vonné, bílé květy. Plod, u nás známý citrón, tvoří oválná, na povrchu zelená až žlutá bobule.
     Za původní vlast citroníku se pravděpodobně považují východní podhimálajské kraje. Do Evropy pronikl v 11. století prostřednictvím arabských kupců a obchodníků.
     O léčivých účincích citrónu píše již ve 12. století význačná léčitelka a abatyše Hildegarda z Bingenu. Na stránkách svého vynikajícího spisu Physika Naturgeschichte doporučovala plody proti horečce.
     Slovutný botanik Adam Lonicerus v herbáři z roku 1679 tvrdil: „Citrónová masť suší a hojí prašivinu. Nanesena na obličej odstraňuje vyraženiny. Ze šťávy připravují v lékárnách sirup, který posiluje srdce a je dobrý proti horečce…“
     Kdysi se čerstvá citrónová šťáva vkapávala do ran a přidávala do koupelí. Kolečka citrónu přiložená zevně na kůži léčila všelijaké vředy a ekzémy.
     Počátkem 18. století zavedl lékař Lind citrónovou šťávu v anglickém námořnictvu jako povinný lék proti skorbutu neboli kurdějím.
     Tvůrce českého botanického názvosloví, Jan Svatopluk Presl, ve svém slavném Rostlináři shrnul lékařské poznatky o citrónu a věnoval mu několik odstavců. Zde se dozvídáme o upotřebení citrónové šťávy při „psotníku, bolení hlavy, závrati, mdlobách, krvotoku, špatní činnosti jater, žloutenici, choleře, mořské nemoci, vodnatelnosti, proti omamujícím jedům rostlinným, např. makovině, blínu a lilku, při ouplavici a kamenu močovém.“
     Na jiném místě prohlašuje: „Rozředěná šťáva chladí, žízeň uhašuje, činlivost žilstva snižuje, hnití omezuje. Vně užívá se jí proti vředům nečistým, shnilým, snětivým, pihám, hnití dásní a huby kurdějnému, trouchnivění kostí a plešacení. Ze silice z citrónové kůry se připravují masti a pomády líbezné vůně…“
     Teprve mnohem později se zjistilo, že citróny jsou vydatným zdrojem vitaminu C (kyselina askorbová), kyseliny citrónové, různých sacharidů.
Žluté oplodí obsahuje především silici (Oleum citri), jejíž základ tvoří limonen a citral.
     Dnes se v potravinářském průmyslu vyrábějí ze syrové citrónové šťávy rozmanité sirupy, posilující vitaminové koncentráty, limonády, džusy apod.
     Důležitou roli hraje citrónová šťáva a silice v kosmetice. Slouží k přípravě tzv. citrónových masek, které dokonale stahují póry a důkladně čistí pleť. Citrónová šťáva se rovněž přidává do kvalitních krémů, pleťových a vlasových přípravků. Éterická silice nalezla uplatnění obzvláště v parfumérii, kde zaujímá významné postavení při vytváření vonných kompozic.