Divizna sápovitá

​     Z čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae) mají pro lékařství význam jen dva druhy divizen, a to divizna sápovitá (Verbascum phlomoides) a divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum).
     Jedná se o dvouleté byliny, které se roztroušeně vyskytují téměř po celé Evropě v okolí slunných strání, pastvin, luk, kamenitých břehů, silničních náspů apod. 
     V průběhu prvního roku vegetace vzniká přízemní růžice plstnatých listů, z které po přezimování vyrůstá mohutná až dva metry vysoká lodyha. Ta nese v době plného rozkvětu nápadné, hroznovitě uspořádané žluté květy.
     Odborný rodový název je odvozen ze zkomoleného termínu barbascum, kde latinský základ barba znamená vous. Huňatý povrch listů patrně připomínal lidem zarostlé tváře chrabrých válečníků.
     V minulých časech dostala divizna různá vznešená jména jako například Candela regia  neboli královská svíce. Lidová slovesnost ji obdařila následujícími označeními: psí ocas, volový chvost, Petrova hůl, sluneční hůl, divoké koření, vlčí sukno aj.
     Zmínku o divizně nalezneme již v dávném starověku. Slavný učenec Hippokrates si ji velmi vážil pro své blahodárné účinky. Antika v ní viděla zázračný prostředek, který potlačuje moc a kouzla nadpřirozených sil. Dokonce panoval názor, že medvědi si hojí svá poranění touto bylinou.
     Kdysi byla považována divizna téměř za všelék, neboť odstraňovala bradavice, „poskvrny a šerednosti na těle“, trudovitost, zimnice, průjmy, bolesti „zlatých žil“ (hemoroidy), koliky.
     Slovutný humanistický lékař a botanik Petr Ondřej Mathioli popisuje ve svém vyhlášeném Herbáři přípravu diviznového oleje, jenž platil za velmi uznávaný lék a kosmetický přípravek. Předpis zní: „Vezmi plnou skleničku tohoto květu, dobře ji zahraď a vystav na horké slunce a uděláš z toho olej. Tento olej je dobrý proti podavte (pozn. zřejmě dna) a dává pěknou žlutou barvu a dlouhý vzrůst vlasům česáním hřebenem nebo štětkou.“
     Dnešní věda se dívá na dřívější poznatky značně kriticky. Klade důraz především na zastoupení jednotlivých obsahových látek, které v případě divizny tvoří hlavně slizy, saponiny a barviva. Z jejich účinků pak vyplývá i lékařské použití.
     Současná medicína využívá květy při nemocech horních cest dýchacích, astmatu, zánětech dutiny ústní, urputném kašli. Běžně se připravuje zápar: 2 g suchých květů zalít pohárem vroucí vody, nechat 20 minut vyluhovat a pak tekutinu scedit. Nápoj pijeme několikrát denně.
     Diviznové květy se uplatňují v lidovém léčitelství při poruchách žaludeční a střevní soustavy, křečích, nervových nemocích, chorobách sleziny a jater.
     Sklizeň květů – Flos verbasci – probíhá přibližně od června až do konce září. Trhají se postupně, tak jak rozkvétají, výhradně za suchého počasí. Květní plátky sušíme nejlépe v sušárně při teplotě do 40 o Celsia, anebo na prudkém slunci. Usušené květy chráníme před přímým světlem a uchováváme je v neprodyšných igelitových sáčcích, protože jinak snadno přijímají vzdušnou vlhkost a plesniví. 
 
Publikováno v časopise Obrana lidu 37/1991.