(Abcházská pohádka)
 
     Jeden vládce měl dva syny. Po otcově smrti žili svorně spolu a dědictví si rozdělili rovným dílem. Nemohli se však dohodnout, jak se podělit o mlýnský kámen a koberec. Nastala mezi nimi pře. Obě věci měly zázračnou moc. Když se mlýnským kolem otočilo doprava, objevily na stole vybrané pochoutky a lahodné nápoje. Jakmile se pootočilo doleva – sypalo se zlato. Usedl-li člověk na koberec a zvolal: „Koberečku leť!“, zanesl ho, kam si přál.
     Jak se tak bratři přeli, nezpozorovali, že k nim dorazil jezdec na koni.
     „Proč se hádáte?“ zeptal se jich muž.
     „Vedeme spor o mlýnský kámen a koberec,“ pravili bratři.    
     „Kvůli takovým obyčejným věcem se vadíte?“ podivil se příchozí.    
     „Ty předměty nejsou jen tak ledajaké! Mají totiž neobyčejné vlastnosti! Když otočíš kamenem doprava, objeví se na stole všelijaké lahůdky a nápoje. Pootočíš-li jím vlevo – sype se zlato. A když usedneš na koberec a řekneš: „Leť koberečku!“, tak letí, kam ty chceš.“
      „Rozsoudím vás,“ řekl poutník, „jenom poodejděte stranou. Musím si vše náležitě promyslet.“
      „Tedy dobrá,“ řekli bratři a vzdálili se.
      V ten okamžik cizinec popadl mlýnské kolo, usedl na koberec a poručil: „ Leť, koberečku, leť!“
     Koberec se pozvolna odlepil od země a ladně se vznesl do vzduchu. Když letěl nad hlavami bratrů, neznámý z výšky křikl:
     „Žijte tu blaze! Vřelé díky za mlýnské kolo a koberec. Teď už  nemusíte řešit žádný spor! Na oplátku si vezměte mého koně. Můžete na něm jezdit podle libosti.“      
 
    
     (přeloženo z ruštiny)