F. K.

 
Můj otec František byl dělňas – proletář
Měl mozolnaté ruce a zarostlou tvář
Každý den makal jak negr
Na povrchovém dole „Nástup“
Budoval socialistický stát!
Neměl rád rudé bratry, ani jejich sestry
Strýčky a tetičky
Ani velké rudé náčelníky funkcionáře-prospěcháře
Neměl rád rudou barvu
Neměl rád rudé prapory
Ani rajskou omáčku ani ranní červánky
Ani ředkvičky a červenou papriku
Neměl rád rudou hvězdu, co svítila na Hněvíně
Neměl rád Rudou záři nad Kladnem ani Zpěvy staré Číny
Ani to prolhané Rudé právo
Neměl rád válku - ani tu ve Vietnamu
Neměl rád atomové bomby
Ani ty slavné prvomájové průvody tam dole na náměstí Míru
Divím se, že neměl rád božského Jimiho Hendrixe
Ten mě provázel mosteckým gymnáziem
A každý den mi místo Internacionály hrál Purple Haze
Když jsem se učil nazpaměť Odi et amo
V panelovém domě o rozměrech 2 + 1
Na ulici Slovenského národního povstání, blok 11
Zelenou vojenskou barvu taky nemiloval
Ani špenát!
Neměl rád ani Sovětský svaz! Ani ruštinu. Ani slovo Družba
Ani Chruščova, co chtěl pěstovat kukuřici na Měsíci
Ani všechny ty trubce, co nám ujídali společný chléb
Neměl rád vlastně nikoho - jenom nás – mě a ženu Milenu
Jediné, co měl ještě rád, byl drink Rudé kladivo
Co leze jak brouk do hlavy
Smutný to byl tenkrát čas
Pak náhle Komunardi vylétli z hnízda jak bájný pták Fénix
A narostla jim křídla
Křídla velkého byznysu
A zatím letěl okolo čas
A čas se zastavil
A pak přišel i čas Františka
Zemřel náhle jako tatínek, bratr, dědeček, švagr, ateista
Antikomunista, zahrádkář, náruživý kuřák, důchodce
Rybář, houbař, automobilista a hlavně jako člověk