Šišák bajkalský

     Z Dálného východu pochází celá řada zajímavých léčivých rostlin, jako například všehoj ženšenový (Panax ginseng), klanopraška čínská (Schizandra chinensis) anebo eleuterokok ostnitý (Eleutherococcus senticosus). Mezi méně známé zástupce náleží šišák bajkalský, šišak bajkalský (Scutellaria baicalensis Georgi) z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae).
     Jedná se o vytrvalou rostlinu, která dosahuje výše až 50 cm. Vyznačuje se čtyřhrannou, bohatě větvenou lodyhou. Listy jsou přisedlé, okrouhlolisté, mírně kožovité. Dvoupyskaté modrofialové květy vyrůstají v jednostranných lichopřeslenech. Horní pysk kalichu je tvořen velkým helmovitým přívěskem. Rostlina kvete během června a července. Tlusté, masité kořeny charakterizuje na příčném řezu žlutavé zbarvení. Plod dozrává ve vejčitou tvrdku.
     Areál výskytu je poměrně rozsáhlý, neboť zahrnuje mongolsko-daursko-mandžuskou oblast. Bylina roste hlavně v Zabajkalí, amurské a přímořské části a severovýchodní Číně. Zde se objevuje na březích potoků, řek a jezer, na kamenitých stráních, úpatích hor apod.
     Do rodu Scutellaria spadá přibližně 180 druhů, rozšířených téměř ve všech kontinentech. V Československu byl nalezen ve volné přírodě v Krkonoších šišák vroubkovaný (S.galericulata), v Polabí šišák hrálolistý (S.hastifolia), v okolí Kutné Hory šišák nejvyšší (S.altissima). Některé druhy se též pěstují pro výrazné a ozdobně květy. Patří mezi ně především šišák nachový (S.splendens), šišák krvavý (S.incarnata), šišák korálový (S.coccinea), šišák velkokvětý (S.macrantha) aj.
     V čínské lidové medicíně je šišák bajkalský uváděn pod jménem Huang-Qin. K léčebným účelům se používají zejména kořeny, které zdejší obyvatelé dělí na mladé (Zi-Quin) a starší (Ku-Qin). Samotná kořenová droga dostala název „Ogon“. Od nepaměti byla vyhledávána jako univerzální prostředek proti rozličným chorobám, obzvláště proti nemocem respiračního traktu.
     Z těchto poznatků vycházel pozdější výzkum. Předmětem exaktního zájmu se staly právě kořeny. Chemický rozbor prokázal, že jejich podstatnou část tvoří flavonoidní glykosidy, ponejvíce baicalin, baicalein-7-O-glukosid, scutellarin, wogonin-5-O-glukosid, wogonin-7-O-glukuronid. Uvedené glykosidy doprovázejí i jejich volné aglykony, tj. baicalein, scutellarein, wogonin, oroxylin (6-methoxybaicalein).
     Výskyt jednotlivých flavonoidů sledovala například T.P.Popova (1973) z charkovského chemicko-farmaceutického institutu. Uvádí, že kořeny -obsahují přibližně 2 % baicaleinu, 2 % wogoninu, 2 % oroxylinu, 0,5 % 7-methoxybaicaleinu.
     Vzájemným poměrem obou složek se zabývali čínští vědci, kteří konstatovali, že množství flavonoidních glykosidů činí asi 10,0-18,8 % a aglykonů 1,2-1,5 %. Tyto údaje však nelze považovat za absolutní.
     Později se ukázalo, že tvorba obsahových látek značně kolísá jak u exemplářů z čínských, tak i japonských a korejských nalezišť. Kvalitu sběru tedy přímo určuje daná přírodní lokalita.
     Dále byly separovány různě substituované flavony, z nichž možno namátkou vzpomenout scullcapflavon I a 5,7,2-trihydroxy-8-methoxyflavon, 5,2´,6´-trihydroxy-7,8-dimethoxyflavon, 5,2´,5´-trihydroxy-6,7,8-trimethoxyflavon aj.
     Kromě toho se v kořenech vyskytují organické kyseliny (kyselina hydroxyskořicová), steroidy (β-sitosterol), barviva, pryskyřice a třísloviny ze skupiny pyrokatechinů.
     Poměrně málo prozkoumané jsou nadzemní části rostliny. Sovětští autoři identifikovali v listech a v nati flavonoidní glykosid scutellarin. Takido se spolupracovníky z tokijské univerzity izoloval poprvé v roce 1976 dva flavononové deriváty, a to carthamidin a isocarthamidin.
 Současně s fytochemickým výzkumem probíhalo farmakologické hodnocení. V roce 1952 N.V.Veršinin zjistil, že extrakt z kořenů vykazuje podobné účinky jako srdečník obecný (Leonurus cardiaca), avšak na rozdíl od něj působí nejen sedativně, ale zároveň výrazně snižuje krevní tlak.
     Příprava výluhu probíhala následovně: Buď se využil lihový výtažek ( 1 díl drogy zalít 5 díly 70% lihu, nechat 7 dní vyluhovat, tekutinu scedit, užívat 20-30kapek denně), anebo vodný extrakt (1 polévkovou lžíci rozemletých kořenů zalít sklenicí vody, tekutinu na deset minut odstavit, pak scedit, užívat 1 polévkovou lžíci 3 až 4-krát denně).
     Klinické zkoušky ověřily, že zmíněné extrakty jsou zcela netoxické. Prakticky se osvědčily v počátečním stadiu hypertenze.
     Extrakt testovaný „in vitro“ prokázal též silně antimikrobiální působení obzvláště proti některým gramnegativním baktériím. Jeho aktivita byla srovnatelná s takovými látkami, jako je tetracyklin a alexidin. Dodatečně vyplynulo, že za výsledný efekt odpovídá (2S)-2´,5,6´,7-tetrahydroxyflavanon.
     Experimenty prováděné na myších, které byly intoxikovány T-2 toxinem, galaktosaminem nebo etanolem, potvrdily hepatoprotektivní vliv extraktu. Naproti tomu u dalších zkoušených látek, jako u vitaminu C, E a kyseliny lipoové tento účinek zaznamenán nebyl.
     Opodstatněné využití nalezl extrakt v léčebné kosmetice. Bylo dokázáno, že ve formě krému chrání kůži před přímým zásahem slunečních paprsků. Působil blahodárně i při atopické dermatitidě.
     Velký zájem se rovněž soustředil na jednotlivá izolovaná individua. Japonští vědci v roce 1981 zveřejnili zprávu o tom, že baicalein a baicalin snižují obsah volného a vázaného cholesterolu a triglyceridů v játrech.
     O tři roky později pracovníci univerzity Kinki (Japonsko) na laboratorních zvířatech pozorovali účinky baicaleinu, baicalinu a wogoninu se známými antiflogistiky (dexametazon, indometacin, fenylbutazon). Výsledky pokusů byly velmi překvapivé. Vyšlo najevo, že flavonoidy mají obdobné spektrum účinku jako výše uvedená chemická léčiva. Navíc podporují hojení zánětu nejen v akutní, ale též v chronické fázi. Současně u nich byly popsány antialergické a antirevmatické vlastnosti.
     Tyto základní informace budou určitě rozšířeny, neboť výzkum není ukončen a nadále probíhá. Proto lze předpokládat, že přinese nové objevy, které tak přispějí k lepšímu a důkladnějšímu poznání zmíněné léčivé rostliny.
     Ačkoliv šišák bajkalský má původní vlast v daleké Asii, dá se úspěšně pěstovat ve středoevropských klimatických a geografických podmínkách. Jistě by bylo zajímavé stanovit obsahové látky u těchto rostlin.
 
(publikováno v časopise Naše léčivé rostliny 5/90, str.140)