Netřesk střešní

    Na suchých místech, skalních výběžcích, venkovských zahrádkách roste kobercovitě netřesk střešní (zední) – Sempervivum tectorum – z botanické čeledi tučnolistých (Crassulaceae). Většinou bývá uváděn pod rozličnými lidovými názvy jako kamenná růže, hromotřesk, hromové koření aj.
     Jedná se o vytrvalou rostlinu, která tvoří dužnaté, přízemní růžice listů s četnými výhonky. Vzpřímená lodyha nese v době kvetení drobná, růžová kvítka.
     Zprávu o bylině uvádí ve svém díle známý starověký lékař Pedanius Dioscorides z Anazarby, který dokonce popsal tři druhy netřesků.
     Netřesk střešní byl kdysi zasvěcen bohu hromu a blesku. Z toho důvodu ho lidé zavěšovali ne střechy domů, aby ochránil stavení před přírodními živly. Moudrý panovník Karel Veliký vydal v roce 812 městům, klášterům a nájemcům královských statků nařízení (Capitulare de villis), které stanovilo, že každý zahradník musí mít ve svém obydlí netřesk.
     V Německu a ve Švýcarsku pokládali netřesk za kouzelnou rostlinu, neboť umístěná v komíně zabraňovala vstupu čarodějnic do přístřeší.
     Na stránkách herbáře Jana Černého z roku 1517 se můžeme dočíst, že „…Netřesk zelený jest užitečný, suchý jest bez pomoci. Vodnatost netřeskavou smísiti s angrestem a položiti na játra, na hlízy horké a na nežity, to horkost rozráží… Nesmí se klásti na hlízy morové, nazpět by hnal jed k srdci. Hojí spáleniny. Vodnatost netřeskavou s vodou rojovníkovou (melisovou) a volového jazyka smísiti, a tím srdce obkládati a často obnovovati, to brání vstupovati jedům k srdci a zachovává životní duchy od nakažení…“
     Slavný renesanční lékař Petr Ondřej Mathioli o rostlině napsal: „Dává se proti jedovatému uštknutí, proti červené nemoci a ouplavici. V víně pitý netřesk a tučný mužík (= netřesk menší) červy z břicha vyhání. Na lůno přiložený, tok ženský zastavuje. Item krev z nosu zastavuje, aby smáčeje v něm šátky, čelo nimi a lůno obkládal, přidáno k tomu maličko růžového octa. Item bolení uší a oteklosti jich ukládá, pokavadž mnozí netřesk bylinou ušní nazvali…“
     O několik století později netřesk vychvaluje proslulý farář a léčitel Kneipp: „Tuto rostlinu měla hospodyně kdysi vždy v květináči, či na střeše nebo zdi. Když bylo zle, tu si jí všímali a osvědčovala se proti mnohým neduhům. Netřesk působí podobně jako jitrocel. Kdo má v žaludku vředy a pije čtrnáct dní thé této rostliny nebo z jitrocele, získá zkušenosti nejlepší.“ Dále autor tvrdí: „Dával jsem po hodině vždy lžíci odvaru lidem, co dávili, odvar ze tří lístečků, a choroba byla zažehnána po několika hodinách…“
     Lidové léčitelství používalo šťávu z netřesku při léčení bradavic a vyrážek na kůži. Kaše z čerstvě rozmačkaných listů se zase přikládala na opuchliny po bodnutí hmyzem. Šťáva z listů naředěná vodou v podobě kloktadla odstraňovala záněty v dutině ústní.
     V minulosti německý homeopatický lékopis předepisoval čerstvé listy sbírané před rozkvětem při menstruačních obtížích.
     Z chemického hlediska netřesk obsahuje především rozmanité organické kyseliny, třísloviny, hořčiny, slizy, pryskyřice apod.