Honza se procházel jedním starobylým městem. Na náměstí potkal dva zasmušilé muže.
     „Co se vám přihodilo, že se tváříte, jako kdyby vám uletěly včely?“
     Dozvěděl se od nich smutnou historii.
     Jistý sedlák si od bratrů půjčil peníze, ale když mělo přijít na splácení, tak se k tomu neměl. Všechno zapřel. Bratři z toho byli nešťastní. Sedlák se jenom usmíval, jak je napálil.
     „Ty peníze už nikdy neuvidíme,“ hořekovali bratři.
     „A to bych se na to podíval!“ řekl Honza, „takového nepoctivce je třeba řádně vytrestat.“
     „To se ti lehce poví, ale jak to chceš udělat?“ zeptal se starší bratr.
     „Nechte to na mně!“  
     Vyložil jim svůj plán. Ti jenom souhlasně pokyvovali hlavami.
     Každý z bratrů bydlel v jiné obci. Starší v Horní Dolní a mladší v Dolní Horní. Uprostřed cesty mezi oběma vesnicemi měl osamocenou chalupu ten darebný sedlák. Z vísky Dolní Horní vedla cesta do nedalekého města. 
     Honza přespal u staršího bratra. Po východu slunce vyrazil po polní cestě k usedlosti. Netrvalo dlouho a uviděl sedlákovo stavení. Když se k němu blížil, začal si hlasitě prozpěvovat.
     Sedlák byl od přírody zvědavý, a tak vykoukl z okna.
     Spatřil jakéhosi neznámého chasníka, jenž nesl nevelký proutěný koš.       
     „Co máš v tom košíku?“ zeptal se ho.
     „Slepici. Jdu s ní do města na trh,“ odvětil Honza.
     „S jednou slípkou? - To se ti nevyplatí tam chodit!“
     „Jedna je lepší než žádná,“ odvětil mladík.
     Na plané řeči neměl čas, a tak pokračoval dál v cestě.
     Sedlák za ním hleděl posměšně.
     Místo do města zašel Honza k druhém bratrovi. Poobědval u něho a když se slunko naklonilo k západu, vydal se nazpátek.
     Vracel se s dobrou náladou. Nahlas si pískal rozvernou melodii. Sedlák vyběhl před dům a co nevidí. Mládenec si v tom samém koši nese husu.
     „Kde jsi přišel k té huse?“ zeptal se udiveně.
     „Vyměnil jsem ji slepici.“
     „To není možné! Můžeš mi říci, u kterého blázna?“
     „Byl to jeden velice vážený kupec. Nemohl si směnný obchod vynachválit!“
     Sedlák se nestačil divit. Vrtalo mu to hlavou, jak snadno ten holobrádek přišel k tak bohaté nadílce.
     Druhý den šel opět Honza s veselou písničkou kolem domku. V koši nesl statného krocana.
     Jak ho sedlák uviděl, hned spustil:  
     „Kam jdeš s tím krocanem?“
     „Na trh,“ odvětil Honza.
     „Snad ho nejdeš vyměnit za koně?“ otázal se sedlák potměšile.
     „Možná ano – možná ne,“ odpověděl Honza šibalsky.
     Sedlák z té odpovědi nebyl moudrý.
     Než se vzpamatoval zmizel mu Honza za kopcem.
     „Co asi donese dneska?“ pomyslel si.
     Samou zvědavostí se nemohl dočkat odpoledních hodin.   
     Konečně spatřil známou postavu. - Sedlák nevěřil svým očím. Junák si vedl huňatou ovci.
     „Kde jsi získal tu ovci?“ hned uhodil na Honzu.
     „Směnil jsem ji na trhu za krocana.“
     „Zase u toho obchodníka?“
     „Jak jinak,“ utrousil nedbale Honza.
     Sedlák byl z toho všeho popletený. Nejdřív slepice za husu a teď tohle!
     Večer z toho nemohl spát. Neustále musel myslet na tu včerejší podivnou příhodu.
     Jakmile se rozednilo, stál už před domkem a očekával chasníka. Ten se objevil záhy. Na konopném provaze vedl černou kozu.
     „Snad nejdeš s tou kozou zase na trh?“
     „Jdu,“ odvětil Honza,“ „jestli chceš, vezmu tě sebou.“
     Sedlák se nedal dvakrát pobízet. Přidal se k Honzovi. Neuplynula ani hodinka a došli do města. Na tržišti  bylo rušno jako v úle. Obchodníci vychvalovali své zboží, smlouvali a překřikovali se. Hotový mumraj!
     „Musíme najít toho správného kupce,“ řekl Honza na vysvětlenou.
     Prodírali se davem, až stanuli před podivuhodným mužem. Ten byl zahalen do tmavého hedvábného šátku. - Byl to jeden z bratrů.
     „Máš pěknou krávu,“ řekl Honza.
     „Druhou takovou sotva najdeš! – Tato stračena dává tolik mléka, že by nakrmila celou vesnici.“
     „A nevyměnil bys jí za kozu?“ zeptal se Honza.
     Obchodník radostně zvolal: „Čteš mi myšlenky! Zrovna jsem ti to chtěl  navrhnout!“                      
     Sedlák zíral jak opařený. S něčím takovým se ještě nesetkal.
     Muži si vyměnili zvířata. Srdečně se rozloučili a každý šel po svých.
     Honza si pyšně vedl na řetězu krávu. Sedlák jenom tiše záviděl.
     Nemohl tomu uvěřit.                  
     Když došli k sedlákově chalupě, řekl Honza:
     „Zítra půjdeš na trh sám.Vezmeš své dvě krávy a budeš za ně chtít dva statné býky. Odpoledne se sejdeme před tvým stavením.“
     S tím se rozešli. Honza pokračoval v cestě do vsi Horní Dolní.
     Brzy ráno se sedlák vypravil na tržnici. Přesně podle Honzovy rady. Ve městě hledal onoho podivného muže. Po něm jako by se zem slehla. A tak nabízel kravky ostatním obchodníkům.
     Všichni se mu vysmáli:
     „Kdo to kdy viděl! Takovou hloupost! Vyměnit krávy za býky!“
     Od samé ostudy byl chalupník rudý jak rak.
     S nepořízenou se vracel domů.
     Honza už ho vyhlížel.
     „Kde máš býky?“ ptal se naoko překvapeně.
     Sedlák mu všechno vylíčil. 
     Chasník ho pozorně vyslechl a pak pravil:
     „Ten obchod má určitá pravidla. Může proběhnout jenom mezi poctivými lidmi!“
 
                                  
     Muž zarytě mlčel. Zpytoval své nečisté svědomí.Tížil ho nejeden špatný skutek. 
     „Zítra to uděláme naopak. Já půjdu na trh a ty na mě tady počkáš.“
     Tak se domluvili.  
     Na druhý den Honza vyvedl jalovice z chléva a namířil si to s nimi do města. Nezavedl je na trh, nýbrž k řezníkovi. Ten mu za ně vyplatil tučnou odměnu.
     Z města šel Honza rovnou do dědiny Dolní Horní. Tam ho již dychtivě očekávali bratři. Když vysypal utržené peníze před ně na stůl, nemohli tomu uvěřit. Dohodli se, že obnos rozdělí spravedlivě na tři stejné díly.
     Honza se bratry rozloučil a ti mu popřáli šťastnou cestu. Ještě jednou mu nastokrát děkovali.
     Sedlák zatím seděl na lavici před chalupou a blaženě se usmíval. Těšil se, jak lehce získá výhodným obchodem majetek!
     Začalo se stmívat. Na nebi vysvitla první hvězda  a chasník nikde.        
     Sedlák se utěšoval:
    „Asi se někde zdržel. - Možná se někde zapovídal.“
    Celou noc nezahmouřil oka. Čekal marně.
    Ráno se potvrdila jeho neblahá předtucha. Mládenec se neobjevil. Zmizel jak pára nad hrncem. Tehdy sedlák poznal, že byl podveden.
    „Takový vykuk! Takový ničema! Jak jsem mu jen sedl na lep?“ bědoval.
    Jeho nářek už Honza neslyšel. Byl dávno za horami.Užíval si dosyta peněz. Měl radost z toho, že napravil křivdu a zároveň potrestal jednoho proradného člověka.