U cesty se popásal osel. Kolem něho zakroužila modrá vážka. Snesla se níže a potom  usedla na šípkový keř. Osel na ni obdivně hleděl.
     „Kéž bych uměl létat jako ty,“ povzdechl si.
     „Vždyť na tom nic není!“ pravila sebevědomě vážka.
     „Prosím, nauč mě létat,“ žadonil ušatec.
     „Dobrá. Přijď zítra ke skalnatému útesu.“               
     Poté vážka ladně odlétla.
     Druhý den dorazil osel na sjednané místo. Včerejší společnice ho už netrpělivě očekávala.
      „Už se nemohu dočkat až budu létat. Jenom mi poraď, co mám dělat,“ zahýkal osel.
     „Je to tak velmi prosté! Rozeběhni se a ostatní přijde samo.“
     Osel tak učinil. A skutečně - letěl. Avšak směrem dolů. Pád z obrovské výšky nemohl dopadnout dobře. Osel si zlomil vaz. Byl na místě mrtvý.
     Vážka pohlédla do hlubiny a posteskla si: „Ubohý nešťastník, chtěl létat a přitom
si neuvědomil, že nemá křídla.“