Pohřeb

 Žena dopila svoji oblíbenou ranní kávu a vyšla z cukrárny. Okamžitě ji zaujal  zvláštní smuteční průvod, který mířil k blízkému hřbitovu. Spatřila dva dlouhé černé pohřební vozy, které jely pomalu za sebou. Za posledním kráčela žena v černých šatech. Na řetízku vedla statného pitbula.
     Několik metrů za ní šlo v zástupu zhruba dvě stě žen.
     „Co je to za podivné procesí?“ pomyslela si přihlížející.  
     Přistoupila k ženě se psem a tiše pravila: „Je mi opravdu líto vaší ztráty. Vím, že není vhodná chvíle, abych vás vyrušovala. Takový podivný funus jsem ještě nikdy neviděla! Čí je to vlastně pohřeb?“
     „Mého manžela.“
     “Co se mu stalo?“
     Truchlící odpověděla: „Tento pes ho napadl a zardousil.“
     „A kdo je v tom druhém voze?“
     Vdova řekla: „Moje tchyně. Snažila se pomoci mému manželovi.“
     Nastala krátká pauza.
     Dusné ticho přerušila otázka:
     “Můžete mi půjčit toho psa?“
     “Ovšem! Postavte se ale do řady...“