Puchýřníci a vědec

 Žil byl bradatý vědec a ten do všeho šťoural. Jednou se procházel jasanovou alejí a na listech spatřil podivná stvoření. Do oka mu padli kovově zelení brouci. Okamžitě je začal po desítkách sbírat a vládat do plátěného vaku.
     Tvorové ho úpěnlivě prosili: „Nech nás žít! Ušetři naše životy!“ 
     On jejich nářky nevnímal. Přestal, až když měl pytlík plný. Cestou domů přemítal:     
     „Ti chrobáci musí v sobě ukrývat nějaké tajemství. Vypadají tak zvláštně!“         
     Po návratu z procházky se zavřel v malé laboratoři a pustil se do bádání. Všechny brouky naložil do lihu. Za několik dní roztok přefiltroval. Když spiritus odpařil, zbyla na dně kádinky jakási zvláštní látka - kantaridin.
     Záhy zjistil, že tato sloučenina vykazuje neobyčejné fyziologické vlastnosti. 
     Nelenil a do novin si dal inzerát tohoto znění:
    
     Braunovy pastilky – splní vaše sny! 
     Přípravek pro muže – stoprocentně pomůže!
    
     Zájem byl enormní. Poptávka mnohonásobně překračovala nabídku. Nešťastní brouci byli v masovém měřítku loveni a chytáni.
     „Ach, ouvej!“ naříkali puchýřníci, „když to tak půjde dál, všichni vymřeme.“
     Kdykoliv uviděli přicházet nějakého člověka, v panice prchali a hledali vhodný úkryt.         
     Zdálo se, že o jejich osudu je rozhodnuto.
     Náhle vysvitla určitá naděje.
     Ve vědeckých časopisech se objevily podivné zvěsti. Ten zázračný prostředek vyvolával
nebezpečné záněty ledvin. U některých jedinců způsobil dokonce smrt.
     Pozornost o brouky rázem ustala.
     Puchýřníci zajásali. Už se nemuseli schovávat a bát o své životy. Opět vyhledávali oblíbené jasany.