Rostliny s obsahem jódu

 Hlavní funkcí štítné žlázy je tvorba, skladování a sekrece hormonů thyroxinu a trijódthyroninu, které jsou nutné pro udržení optimálního vývoje, růstu a metabolismu tkání. Pro tvorbu těchto látek musí být zabezpečen dostatečný přísun jodidů, především potravou. Buňky štítné žlázy jodidy aktivně vychytávají a mění na jód, který se pak začleňuje do monojódtyrosinu a dijódtyrosinu. Tyto sloučeniny dávají základ výše uvedeným hormonům.
     V oblastech, kde není zajištěn dostatek jodidů ve stravě, vzniká u lidí vlivem snížené produkce hormonů štítné žlázy tzv. endemická struma (lidově „vole“). Ta způsobuje endemický kretenismus, který se projevuje u dětí menším vzrůstem, suchou, bledou, vrásčitou kůží, řídkým ochlupením, tvrdými vlasy, opožděným zráním kostí a zubů, zpomaleným sexuálním vývojem. Dochází dále k rozličným stupňům duševních poruch jako je debilita a idiocie.
     Velký výskyt endemické strumy lze nalézt převážně v horských oblastech, a to hlavně v Alpách a na Kavkaze.
     Je zajímavé, že toto onemocnění se též vyskytuje i tam, kde je relativní dostatek jodidů, avšak v potravě obyvatel převažuje určitá zelenina, především zelí. Zjistilo se totiž, že zelné hlávky obsahují tzv. strumigenní látky, obzvláště thiouracil, který brzdí syntézu důležitého hormonu thyroxinu.
     Naproti tomu existují v rostlinné říši zástupci s bohatým zdrojem jódu. Patří k nim Feijoa sellowiana z čeledi myrtovitých (Myrtaceae). Jedná se o dekorativní, vždyzelený keř až strom, jenž dosahuje výše 2 – 6 m. Hojně roste v subtropických částech Jižní Ameriky.
     Plody této rostliny mají hmotnost zhruba 20 – 50 g a velikostí připomínají vajíčka. Jsou žluté s červenými skvrnami, velmi aromatické, sladkokyselé. Chutnají jako ananas nebo jako jahody.
     Čerstvé plody obsahují různé sacharidy, pektiny, organické kyseliny, vitamin C, barviva, flavonoidy. Výzkumné práce potvrdily, že v 1 kg ovoce se vyskytuje 6,5 – 10,2 mg jódu vázaného organicky v rozličných sloučeninách rozpustných ve vodě.
     Od nepaměti se plody s úspěchem používají v lidovém léčitelství proti arteriskleróze (kornatění tepen).
     Rod Diospyros zahrnuje asi 200 druhů, z nichž nejvýznamnější místo zaujímá Diospyros kaki z čeledi ebenovitých (Ebenaceae). Tento subtropický strom dorůstá za příznivých podmínek až do výšky 25 m. Původně pochází z Číny, odkud pronikl do Japonska a pak do dalších zemí se subtropickým nebo polotropickým klimatem.
     Plodem je bobule se zveličeným kalichem, zbarvená žlutooranžově, červeně nebo až téměř hnědě. Velikostí je přibližně srovnatelná s pomerančem. V nezralém stavu se nedá konzumovat, neboť obsahuje třísloviny s výraznou trpkou chutí. Teprve v průběhu dozrávání dochází ke sládnutí plodů.
     Stejně jako v předešlém případě, tak i u této rostliny, resp. u bobulí, chemický rozbor prokázal značné zastoupení jódu. Právě pro zmíněnou vlastnost již delší dobu využívá lidová medicína plody při onemocnění štítné žlázy. Dále se podávají proti kašli, anémii (chudokrevnosti), angíně, zánětům dásní.
     V Ázerbájdžánu je Feijoa sellowiana a Diospyros kaki výchozí surovinou pro přípravu výtažků Succus feijoae sellowianae, zpracovaný na preparát Sucfejselum a Succus diospyros kaki, využívaný v přípravku Sucdioskakilum. Oba extrakty se předepisují u lehčích a středně těžkých tyreotoxikóz (soubor projevů zvýšené činnosti štítné žlázy) a dále při deficitu jódu v potravinách.
     Za zmínku stojí uvést, že plody Diospyros kaki můžeme někdy vidět i v našich obchodech. Prodávají se většinou pod názvy churma, kaki, kaki-churma, tomel.
     Málokdo ví, že též některé naše rostliny akumulují ve svém těle jód. Na prvním místě možno vzpomenout dnes již skoro neznámý řepeň durkoman  (Xanthium strumarium) z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae).
     Tato jednoletá vyšší bylina zplaňuje na rumištích, na pastvinách a u cest v nižších a teplejších oblastech.
     Všechny rostlinné části jsou bohaté na jód. Není proto divu, že se často užívá v Číně jako lék proti strumě. Dále slouží jako potopudný, protihorečnatý a mírně uklidňující prostředek. Šťáva vylisovaná z čerstvé rostliny dokonce léčí některé druhy zhoubných nádorů.
     Řepeň též pomáhá při revmatismu, nachlazení, chorobách močového měchýře, kožních vyrážkách a ekzémech, dyzentérii.
     Bohužel je nutno zdůraznit, že řepeň náleží k mírně jedovatým rostlinám, neboť obsahuje alkaloidy. Zacházení s bylinou tudíž vyžaduje určitou opatrnost.
     V okolí pramenů, potoků, mokrých luk a pastvin roste roztroušeně potočnice lékařská (Nasturtium officinale neboli Sisymbsium nasturtium) z čeledi brukvovitých (Brassicaceae).
     Již od 14. století se pěstuje ve Francii jako oblíbená salátová zelenina. Má ostrou chuť a typický štiplavý zápach. Listy se přidávají jako přísada do omáček, polévek, obložených mís.
     Lékařství využívalo rostlinu hlavně při poruchách celkové látkové výměny. Osvědčila se též jako tzv. vitaminiferum, protože v sobě skrývala cenný vitamin A a C.
     Fytochemický výzkum této byliny přinesl pozoruhodné výsledky. Z rozborů vyplynulo, že ne jeden kilogram natě připadá v přepočtu kolem 5 mg jódu.
     Do čeledi liliovitých (Liliaceae) náleží česnek kuchyňský (Allium sativum), jenž se po staletí řadí k oblíbeným léčivým rostlinám. Působí proti zvýšenému krevnímu tlaku, nadměrné sekreci žláz, křečím. Ovlivňuje vylučování žluče, upravuje stav střevní mikroflóry, vykazuje antibakteriální účinky.
     Kromě různých sirných sloučenin, aminokyselin, sacharidů, vitaminu B1, B2, B3 (amid kyseliny nikotinové), C a D byl v cibulích česneku nalezen jód v množství 0,94 mg/kg. Přibližně stejné hodnoty byly získány i u česneku hadího (Allium victorialis) a česneku medvědího (Allium ursinum).
     Jód jako nezbytný mikroelement pro lidský organismus je dále přítomný v obilkách ovesných vloček, v semenech fazolí, v listech špenátu, v bulvách červené řepy, v kořenech mrkve a v oddencích chřestu.