Rozmarýn lékařský

​     Z oblasti jihozápadní Evropy pochází rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis), který je botanicky zařazený do rozsáhlé čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae).
     Vědecké rodové označení vzniklo složením dvou latinských výrazů „ros“ a „marinus“, což v doslovném překladu znamená „mořská rosa“. Keříky rozmarýnu totiž hojně rostly podél mořského pobřeží.
     Rostlina se může pochlubit slavnou minulostí. Staří Řekové ji pro libou vůni  nazývali „libanotis“ a zároveň sloužila jako oblíbené kadidlo.
     Kdysi byl rozmarýn pokládán za spolehlivý a osvědčený prostředek posilující paměť, proto nesměl chybět při svatebním obřadu. Lidé pokládali na hlavy novomanželů rozmarýnové věnce, aby nezapomněli na závazky, které si dávají.
     Rozmarýn zaujímal důležitou roli v lidové slovesnosti. Zde se stal nejen symbolem dívčí nevinnosti a lásky, ale i zosobněním smrti.
     Od nepaměti léčil odvar z byliny rozličné žaludeční, jaterní a ledvinové choroby, byl i součástí různých osvěžujících lázní a koupelí.
     O prospěšnosti byliny nás informuje i středověká lékařská kniha, v níž se praví: „Rozmarýn patří netoliko do dámského pokoje na věnce, nýbrž i do kuchyně, sklepů a lékáren, neboť všechny pokrmy a nápoje připravené s rozmarýnem jsou libé, chutné a prospěšné proti mnoha neduhům.“
     V současném lidovém léčitelství se uplatňuje především zápar z listů rozmarýnu (jedna kávová lžička na pohár vody), který má mírné močopudné a žlučopudné vlastnosti. Působí dále proti nadýmání, nechutenství, vyčerpanosti, únavě, předrážděnosti, roztěkanosti apod.
     Při používání této byliny je třeba vědět, že vysoké dávky mohou poškodit játra a ledviny, způsobit celkové křeče. Přípravky z rozmarýnu nesmějí vnitřně užívat těhotné ženy, neboť silice v listech zvyšuje prokrvení orgánů malé pánve.
     Sběr listů (Folium rosmarini), případně nezdřevnatělé natě (Herba rosmarini), probíhá v období rozkvětu nebo těsně po něm, tj. zhruba od května do srpna. Rostlinné části sušíme v tenké vrstvě, ve stínu na dobře větratelném místě. Při použití umělého tepla nesmí hodnota překročit 30 oC.
     Chemický rozbor ukázal, že mezi hlavní obsahové látky patří zejména silice (Oleum rosmarini), jejíž podíl činí 1,5 až 2,5 %. Identifikovány byly další sloučeniny jako organické kyseliny, třísloviny, sacharidy, flavonoidy, saponiny aj.  
 
 
Publikováno v časopise Regenerace 8/1995, str.5