(Počne se vypravovati s velkou důležitostí)
 
     Byl jeden pasáček a ten měl na starosti mnoho ovcí. Jednou se už zlaté slunečko sklánělo za hory a pasáček ještě pásl za rozvodněným potokem. I chtěl hnát domů, však přes potok byla jen uzounká lávka, takže jen jedna ovce po druhé mohla přecházet. Počkejme tedy, až je přežene! (Potom vám budu povídat dále.)  
     Posluchači čekají, ale když jim už přechází trpělivost, vybízejí k dalšímu vyprávění. Tu se jim řekne, že bylo mnoho ovcí, že tedy ještě nepřešly. Někdy ještě později upomínají dítky na pokračování, a tu se jim opět řekne, že ještě nepřešly, aneb než všecky přešly, že už bylo ráno, že tedy pasáček ani domů nehnal, ale zase nanovo pásl.
     Takového způsobu povídání dá se též s prospěchem užíti.