24 O dvou bratřích
Byl jednou jeden chudý domkař se ženou a dvěma syny. Bydlili v roztrhané chaloupce, neměli polí ani luk, proto často celá rodina trpěla nouzí. Jakub a Michal – tak se synové jmenovali – byli by rádi rodičům v jejich starostech ulevili, avšak výdělek u sedláků nestačil, aby z něho mohli býti živi. Proto si umínili, že si najdou někde dobrou službu a z ušetřených peněz budou rodiče podporovati.
Jednoho dne se vypravili do světa. V každé vesnici se pilně vyptávali sedláků, nepotřebují-li čeledínů. Několik dní se toulali, až se jim podařilo najíti službu u jednoho bohatého sedláka.
Hospodář si záhy oba bratry oblíbil, neboť byli pilní a pracovití. Michal při práci a vydatné stravě zesílil, ale Jakub byl každým dnem bledší a přepadlejší, že vyhlížel, jako by byl nemocen. Sedlák se ho jednoho dne zeptal, co mu je, že, ačkoliv má s Michalem stejné jídlo i tutéž práci, přece je hubenější. Jakub odpověděl mrzutě: „Jak mohu dobře vypadat, když nemám v noci odpočinku?“ – „A co děláš v noci, proč nespíš?“ vyzvídal hospodář dále. „Spím i nespím; musím sjezdit všechny hory a doly,“ řekl Jakub.
Hospodář se již dále netázal, ale poručil Michalovi, aby střežil Jakuba.
Navečer se oba čeledínové položili v komůrce ke spánku. Jakub usnul brzy, ale Michal usilovně přemáhal spánek, aby věděl, co se bude v noci díti. Přicházela naň chvílemi dřímota a byl by jistě usnul, kdyby ve stáji nezabučela ospale kráva nebo nezaržál některý kůň. Avšak když ponocný odtroubil venku půlnoc, a všecko ztichlo, tu se tiše otevřely dveře a někdo přišel do komůrky. V měsíčním svitu poznal Michal, že je to selka. Přistoupila k jeho loži a chvíli naslouchala, zdali spí. Michal oddychoval zhluboka a pravidelně a tím selku oklamal. Pak sňala z hřebíku ohlávku a šla k druhému loži, na němž Jakub spal. Když se přesvědčila, že také tvrdě spí, dala mu ohlávku přes hlavu. V tom okamžení stál v komůrce pěkný vraný kůň. Michal zatajoval dech, aby se neprozradil a trnul obavou, co se dále bude díti. Selka vzala koně za uzdu a vyvedla ho tiše ven. Michal rychle vstal a díval se okénkem, co bude selka s koněm na dvoře dělati. Ta se vyšvihla na vraníka, šlehla ho proutkem po šíji a uháněla ze statku.
Udivený Michal nemohl usnouti a přemýšlel, kam asi jeli. Zaháněl násilně spaní, aby věděl, kdy zase přijedou.
Teprve před svítáním se ozval tlumený dupot před stavením a za chvíli vedla selka znaveného koně do komory k posteli. Sňala mu ohlávku a zemdlený mladík padl do měkkých peřin a hned chrápal. Pomazala ho mastí, neboť měl na těle krvavé rány, které se ihned hojily. Pak tiše odešla z komůrky.
Ráno Michal vypravoval hospodáři o všem, co viděl. Hospodář řekl: „Dnes v noci vezmeš ohlávku a uděláš to selce.“ Michal přivolil, neboť byl velice zvědav, kam ho kůň zanese.
Jakub vstal později s bolavými údy, bledý a strhaný, avšak neřekl ničeho, neboť to měl přísně od selky zakázáno.
Večer šli oba bratři spát. Michal však vzrušením neusnul, aby nezaspal půlnoc. Když selka zase přišla a snímala ze zdi ohlávku, vstal, prudce jí ji vytrhl a hodil přes hlavu. Proměnila se v černého koně. Vyvedl ho ven, na dvorku si naň sedl, šlehl bičem a již ujížděli s větrem o závod. Hnali se přes trní a kamení, kopce a doliny a přijeli k jednomu vrchu, na němž prováděly čarodějnice své půlnoční reje. Ze všech stran se sjížděly jezdkyně s vlajícími rouchy a rozházenými vlasy a pořádaly závody. Michal se vmísil mezi ně a štval svého koně, až tento umdléval. Když slabý proužek světla se objevil na východě, rozjela se celá podivná společnost na všecky strany světa.
Michal přijel před východem slunce domů. Vedl koně do světnice k hospodáři, sňal mu ohlávku a tím ho proměnil v selku. Padla umdlená na zem, neboť měla na sobě nesčíslné množství ran. Položili ji na postel. Usnula tvrdě a ráno teprve poznala, že je prozrazena, že je čarodějnicí.
Hospodář se pak tázal Michala, jakou chce odměnu. Michal řekl: „Dejte mi tu ohlávku, pomůžeme si z bídy!“ Hospodář mu ji ochotně dal, avšak nerad se loučil s přičinlivými čeledíny, kteří od něho odcházeli.
Oba bratři přišli domů a řekli rodičům, že si vysloužili nějakou věc, jež jim dopomůže k bohatství. Vypravovali o kouzelné ohlávce, kterou se každý může proměniti v koně.
Zanedlouho byl v blízkém městečku trh. Michal řekl otci: „Tatíčku, dejte mi přes hlavu ohlávku. Udělám se vraným koněm a vy mě povedete na jarmark a prodáte. Ale nepijte s kupce na koupi, aby mi nikdo ohlávky neukradl.“
Jakub s otcem vedli krásného, bujného vraníka na trh. Našel se brzy kupec, jenž si ho koupil za sto dukátů. Otec měl nesmírnou radost z tolika peněz. Kupec ho zval, aby šel s ním do hospody. Tak šli. Tam uvázali ve stáji koně ke žlabu, avšak Jakub nešel píti do hospody řka, že bude hlídati koně, aby mu někdo neuškodil. Kupec koupil kořalky sobě i tatíčkovi. Když se trochu opil, odešel otec z hostince do stáje. Tam sňal koni ohlávku a zase kráčeli všichni tři vesele a spokojeně domů.
Učinili to tak několikrát a měli peněz dosti. Starou chaloupku zbourali a vystavili si novou, pěknou a velikou a koupili veliký lán pole, že se mohli směle rovnati s největšími sedláky. Jakub dokonce přemýšlel na ženění a proto si vystavěl také stavení pro sebe. I Michalovi se zastesklo po domácím krbu a tak se jednoho dne vydal do světa hledati nevěstu.
Chodil od vesnice k vesnici a vyptával se na hodná děvčata, z nichž by si mohl vybrati jednu za ženu.
Přišel náhodou do téže vesnice, v níž jednou sloužil a šel navštívit bývalého hospodáře. Ten měl velikou radost, že se s ním setkal, ale naříkal si tuze, že má se selkou zlé živobytí. Že od té doby, kdy nemůže mezi čarodějnice, je hubatá, mlsná, lakotná i lenivá. „Kdybych se jí zbavil, dal bych půl statku za to,“ vzdychl si. Michalovi bylo líto ztrápeného muže a slíbil mu, že ho zlé ženy zbaví.
Šel domů pro ohlávku a o půlnoci proměnil selku v koně. Jel na něm k hluboké rokli. Tam sňal koni ohlávku a selku hodil do hlubiny.
Sedlák rád, že již nemá ženy a dával Michalovi za to půl statku. Ale ten řekl, že ničeho nepotřebuje, že má všeho dost.
Rozloučil se se sedlákem a šel dále. V jedné vesnici našel konečně nevěstu. Oženil se a přivedl si ji do svého domu. Měli se rádi a žili spolu šťastně. Jedenkrát jí vypravoval, jakým způsobem přišel k bohatství. Žena se zarazila a řekla: „Mužíčku, teď už máme dost peněz i majetku; mohlo by se státi, že by ten podvod přišel najevo a my bychom o všechno přišli. Tak bude lépe, když se spokojíš s tím, co máš a přestaneš lidi šidit.“ Michal uznal, že má žena pravdu a zakopal příštího dne ohlávku pod hrušku.
napsala H. Salichová